TOPUDE #0

Tak jistě, je to tady opět. Je potřeba si zachránit život. Pokolikáté už?

Štíhlý jsem nikdy nebyl. Myslím, že když jsem byl malý, rostl jsem jako jiné děti, ale jakmile jsem dosáhl někdy v pubertě hmotnosti 65 kg, hned další den jsem vážil 100 a tak už to bylo nafurt.

Maminka mi teda říkala, že mám hrubé kosti, ale mám určité podezření, že kecala.

Do toho jsem zhruba od 17 let vůbec nesportoval a tím myslím jakože vůbec. Ani na kole jsem nejezdil, ani jsem neplaval, ani na dlouhé procházky jsem nechodil a v posilovně jsem nebyl vůbec nikdy ani jednou v životě.

Je teda pravda, že jsem asi 10 let dělal pingla v hospodě, takže cca 11 hodin denně na nohách trochu ten sport nahrazovalo, na druhou stranu jsem byl v té době každý den v lihu, což se asi navzájem vynulovalo. Když jsem dopingloval, přišlo sedavé zaměstnání, pohyb odpadl a zůstal už jen chlast a hromady jídla.

Na jídlo jsem byl vždycky dobytek, už od malička. Jsem schopný sežrat jakékoli množství jakéhokoli alespoň trochu normálního jídla v libovolných kombinacích, zvláště když dostanu záchvat. Záchvaty jsem obvykle dostával po pivu a pivo jsem pil denně. Vlastně je s podivem, že jsem neměl třeba 180 kg.

Každopádně jsem to nijak moc neprožíval, nevážil jsem se, nekrotil jsem se, hulil jsem jak fabrika, pil denně nějaké ty piva, žral jak prokopnuty a furt jsem byl tak nějak zdravý (asi).

Poté, co jsem se oženil cca v 31 letech, přišly občas záchvaty zdravého stylu, ale nikdy to nemělo delšího trvání. Nejrůznější diety (přece se kurwa nebudu hýbat!!!), půsty (rekord 12 dní myslím) atd. Vždycky jsem volil samozřejmě tu nejlínější cestu – něco nedělat (nežrat) raději než něco dělat (tfujpohyb). Nikdy to každopádně nevydrželo dlouho.

Hlavním problémem byla asi netrpělivost. Člověk prostě zapomene, že prasil a nabíral 35 let, ale krásný, štíhlý a zdravý chce být do 14 dní nejpozději. Tak takhle to nefunguje, vyzkoušeno za vás, nemáte zač. Každopádně pokud nezhubnu 10 kg tuku za dva týdny, motivace jde do kelu, to je snad úpe jasné.

Takže jsem se tak nějak blemcal, občas jsem dostal záchvat seberozvoje, koupil novou digitální váhu, tři týdny se omezoval a vážil a pak jsem se na to vykašlal a tak furt dokola.

Pak přišla práce na benzince, vlivem událostí jsem k benzince začal provozovat i hospodu a všechno vyvrcholilo tím, že jsem před třemi lety úplně sekl s alkoholem. Což je samozřejmě fajn, ale bylo by to ještě více fajn, kdybych nezačal mít nezvladatelnou potřebu nahradit prázdné alkoholové cukry plnými nanuko-milo-tatranko-bagetovými cukry. Hovado. V lednu 2019 jsem vážil 108,6 kg a to už tyvole fakt jako nebylo pěkný. Zvláště při výšce 177 cm. Mám z té doby fotku v trenkách, ale ještě jsem měkký ji sem dát.

Vole blefuj jako fakt ale.

V té době jsem si koupil digitální váhu která jakože přibližně měří i nějaké další veličiny, jako tuk, vodu a tak, ale je to jen nějaká čínská šmudla za patnáct stovek bez nějakého ruční držadla, takže ty údaje je potřeba brát s rezervou, ale mám furt tu samou, takže jako orientační bod stačí. A v telefonu kreslí pěkné grafy (no, moc pěkné nejsou, ale to nebude chyba appky).

No a hurá do současnosti.

Přestal jsem slyšet na levé ucho. Jako trochu slyším, ale mám v něm pořád jakoby zalehnuto. Ušní doktorka nic nenašla, vyčistila a furt stejný. Pak jsem zjistil, že když si položím hlavu po zemanovsku na levé rameno, na chvíli mi odlehne a slyším. Pak stačí pohnout o milimetr jinam, a zas neslyším. Tož jsem si diagnostikoval krční páteř (nemám kdy chodit po doktorech, že). Krční páteř nebo nádor v hlavě, ještě jsem se nerozhodl.

Jako příjemnější diagnózu jsem si teda zatím vybral tu páteř a řekl jsem si, že to nějak rozcvičím. Na youtube je hafo cviků, tož jsem v práci kroutil hlavou, ramenama a tak a vyhodnotil jsem, že to celodenní sezení mi asi s tou páteří nepomáhá. Tak jsem si koupil stojánek na monitor a klávesnici a cca 14-15 hodin z 15 teď stojím, ať se to tělo trochu srovná. Následně jsem zjistil, že mě bolí nohy a že by to mohlo být možná taky trochu tím, že těch 100 kilo, které vážím, je na takovéto domácí postávání zbytečně moc. A tak, milé děti, vznikl nový, ambiciosní plán TOPUDE.

V další části už si dáme čísla, plány a tabulky, bo bez tabulek by to teda jako nešlo!

Sdílej jak divej!

POKRAČUJ VE ČTENÍ

Nabídky, komentáře, nevyžádané rady, hrozby a případné pochvaly piš sem:

mrzout@mrzout.com

Copyright 2020 Starý mrzout ©  All Rights Reserved