My Way #10: Lopata

Nebudu tě unavovat vyprávěnkama o počasí, prostě mrzne a hadice neteče.

Ale jednou poteče a do té doby se musím rozhodnout, jestli teda hospodu ještě jo, nebo už ne. Rozhodování to není snadné, ale to už jsem rozebíral dříve. Prostě nevím. A tady nastupuje další GTD-osobněrozvojové-koučinkové moudro:

Když nevíš kudy, kup si lopatu. Pak ti bude blbé, že jsi jen tak vyhodil prachy a nic jsi s tou lopatou ne-(co se, doháje, dělá s lopatou?) nevylopatil.

Takže jsem si koupil flašky na omáčky. (v záloze jsem měl ještě tu grilovací desku, ale ta stojí sedmičku a zas tak odvážný a bohatý ještě nejsem). Mít funglnové flašky na omáčky a nedat si do nich omáčky by byla těžká kravina, takže je rozhodnuto. Téměř.

Flašky. Na omáčky. Nebo děckam do vany. Uvidíme.

V úterý se totiž má stavit ještě jedna chytrá paní, která snad kdysi pracovala na hygieně a teď přeběhla na druhou stranu a radí lidem a firmám, jak mít všecko v cajku. A ta mi může taky do těch flašek hodit vidle tím, že mi třeba sdělí, že kuchyň nesplňuje vůbec požadavky dle předpisů aktuálně platných. A přestože se snažím dělat všecko co nejlíp v rámci možností, stavebně to třeba už nepasuje. Nevyznám se v tom a radši zaplatim nějakou kroupu za konzultaci teď, než 50 litrů nějaké mrzké kontrolorce potom. Každopádně to může být závěr mého kulinářského experimentu. Necháme se překvapit. V nejhorším půjdou flašky na aukro. Spolu s grilem, mikrovlnkou, dvěma mražákama, třema ledničkama, toustovačem, napařovákem, mixérem, domácí pekárnou a desetilitrovým hrncem s tříletou zárukou.

A pan Mocný Manager se poslední týden ukazuje na vrtu nějak často. Prý vydupal u vrchnosti nějaké kačky na investice, takže se možná dočkáme nových žlabů na odvod vody, elektronických čidel na měření hladiny v nádržích a snad i renovace totemu, abych tam jako tlustá veverka nemusel v mrazu dešti šplhat po rozviklaném žebříku. Tolik štěstí najednou snad ani neunesu. Ale jak říkáme my ateisti – uvěřím, až uvidím.

Jo a prý se dočkám taky vodovodní přípojky, která prý je už teda konečně dojednaná a schválená, akorát se nebude teď v zimě dělat, poněvadž je zima. (To jsem jim ovšem mohl říct sám už dávno a mohli to udělat už na podzim. Moje chyba.)

Čeká mě tedy budoucnost tak světlá, že se zákonitě muselo něco posrat. Včera cestou z práce mi auto řeklo, že TLAK OLEJE – ZASTAVTE VOZIDLO! Byl jsem zrovna uprostřed ledových polí mukačevských (v Kyselé prdeli, doslova a dopísmene), takže jsem vozidlo nezastavil, za což jsem byl Centrálním mozkem samochodowym potrestán snížením rychlosti na 60 km/h. Naštěstí se to zatím nerozsypalo celé. Mechanik mi sdělil radostnou novinu, že to bude zřejmě jen olejové čerpadlo, které na těchto vozech odchází často a že ho sehnal super levněji asi jen za pět litrů. Takže počítám, že to bude stát minimálně osmičku, jelikož při opravě ještě najde hromadu jiných závad, včetně zbytků zajíce, sraženého v říjnu. Takže si teď pár dnů budu vozit do práce a z práce prdel v taxíku. Aspoň člověk ví, proč robi.

To jen abyste si nemysleli, že se v mém životě něco výrazně zlepšilo.

Děti už jsou po antibioticích výrazně zdravější, což je skvělá příležitost k tomu, aby onemocněla moje žena. A co myslíte – měl ho tam. Myslím, že to takhle dokola půjde následujících 15 let.

A taky vyšly zprávy, žejo.

Pro dnešek stačí, zítra možná škrábnu něco o reklamě ve videích nebo takněco.

Dík za přečtení a robte si to po svojimu.

(Visited 1 056 times, 1 visits today)